Link Menu Expand Document (external link)

Funkce

07 Mar 2023

Funkce a její graf

Definice funkce

Funkce na množině A⊂RA \subset \R je předpis, který každému číslu z množiny AA přiřazuje právě jedno reálné číslo. Množina AA se nazývá definiční obor funkce.

Číslo f(x0)f(x_0) budeme nazývat hodnota funkce ff v bodě x0x_0 nebo funkční hodnota.

Dále platí, že v bodě x0x_0 může funkce nabývat pouze jedné funkční hodnoty.

Funkci můžeme mít zadanou:

  • předpisem
  • tabulkou bodů a funkčních hodnot

Graf funkce

Graf funkce ff ve zvolené soustavě souřadnic OxyOxy v rovině je množina všech bodů X[x,f(x)]X[x, f(x)], kde xx patří do definičního oboru funkce ff.

Obor hodnot funkce

Obor hodnot funkce ff je množina všech y∈Ry \in \R, ke kterým existuje aspoň jedno xx z definičního oboru funkce ff tak, že y=f(x)y = f(x).

Rostoucí a klesající funkce

Funkce ff se nazývá rostoucí, právě když pro všechna x1,x2∈Dfx_1, x_2 \in D_f platí: Je-li x1<x2x_1 < x_2, pak f(x1)<f(x2)f(x_1) < f(x_2).
Funkce ff se nazývá klesající, právě když pro všechna x1,x2∈Dfx_1, x_2 \in D_f platí: Je-li x1<x2x_1 < x_2, pak f(x1)>f(x2)f(x_1) > f(x_2).

Funkce ff nemusí být na celém definičním oboru jen rostoucí nebo jen klesající. V jedné části jejího definičního oboru hodnoty funkce s růstem hodnot proměnné xx rostou, ve druhé části klesají.

Abychom mohli přesněji popsat průběh funkce, vyslovíme ještě jednu definici:

Je dána funkce ff, JJ je interval, který je částí jejího definičního oboru (J⊂Df)(J \subset D_f).
Funkce ff se nazývá rostoucí v intervalu JJ, právě když pro všechna x1,x2∈Jx_1, x_2 \in J platí: je-li x1<x2x_1 < x_2, pak f(x1)<f(x2)f(x_1) < f(x_2).
Funkce ff se nazývá klesající v intervalu JJ, právě když pro všechna x1,x2∈Jx_1, x_2 \in J platí: je-li x1<x2x_1 < x_2, pak f(x1)<f(x2)f(x_1) < f(x_2).

Uvedeme další důležitou vlastnost, kterou mohou funkce mít:

Funkce ff se nazývá prostá, právě když pro všechna x1,x2∈Dfx_1, x_2 \in D_f platí: Je-li x1≠x2x_1 \ne x_2, pak f(x1)≠f(x2)f(x_1) \ne f(x_2).

Je-li funkce rostoucí, pak je prostá.
Je-li funkce klesající, pak je prostá.

Sudá a lichá funkce

Funkce ff se nazývá sudá, právě když zároveň platí:

  1. Pro každé x∈Dfx \in D_f je také −x∈Df-x \in D_f.
  2. Pro každé x∈Dfx \in D_f je f(−x)=f(x)f(-x) = f(x).

Graf sudé funkce je souměrný podle osy yy. Příkladem sudé funkce je např. y=−∣x∣y = -\lvert x\rvert.

Funkce ff se nazývá lichá, právě když zároveň platí:

  1. Pro každé x∈Dfx \in D_f je také −x∈Df-x \in D_f.
  2. Pro každé x∈Dfx \in D_f je f(−x)=−f(x)f(-x) = -f(x).

Graf liché funkce je souměrný podle počátku soustavy souřadnic OxyOxy. Příkladem liché funkce je např. y=2xy= 2x.

Omezená funkce

Funkce ff se nazývá zdola omezená, právě když existuje číslo dd takové, že pro všechna x∈Dfx \in D_f je f(x)≥df(x) \geq d.
Funkce ff se nazývá shora omezená, právě když existuje číslo hh takové, že pro všechna x∈Dfx \in D_f je f(x)≤hf(x) \leq h.
Funkce ff se nazývá omezená, právě když je zdola omezená a zároveň shora omezená.

Minimum a maximum funkce

Říkáme, že funkce ff má v bodě aa maximum, právě když pro všechna x∈Dfx \in D_f je f(x)≤f(a)f(x) \leq f(a).
Říkáme, že funkce ff má v bodě bb minimum, právě když pro všechna x∈Dfx \in D_f je f(x)≥f(b)f(x) \geq f(b).

Inverzní funkce

Inverzní funkce k prosté funkci ff je funkce f−1f^{-1}, pro kterou platí:

  1. Df−1=HD_{f^{-1}} = H,
  2. Každému y∈Df−1y \in D_{f^{-1}} je přiřazeno právě to x∈Dfx \in D_f, pro které je f(x)=yf(x)=y

Grafy funkcí ff a f−1f^{-1} sestrojené v téže soustavě OxyOxy se stejnou délkovou jednotkou na obou osách jsou souměrně sdruženy podle přímky y=xy=x.

Lineární funkce

Definice lineární funkce

Lineární funkce je každá funkce na množině R\R, která je dána ve tvaru

y=ax+b,y = ax + b,

kde a,ba, b jsou reálná čísla.
Speciálním případem lineárních funkcí jsou funkce, pro něž je a=0a=0, tj. funkce

y=b,y=b,

které nazýváme konstantní funkce.
Pro lineární funkce, vyjádřené ve tvaru

y=ax,y=ax,

tj. pro funkce dané vzorcem y=ax+by=ax+b, v němž je b=0b=0, užíváme také název přímá úměrnost.

Graf lineární funkce

Grafem lineární funkce je přímka.

Některé vlastnosti lineárních funkcí

Lineární funkce y=ax+by=ax+b

  • je rostoucí pro a>0a>0,
  • je klesající pro a<0a<0,
  • není prostá, je-li a=0a=0.

Pro číslo aa v lineární funkci f:y=ax+bf: y= ax+b platí

a=f(x2)−f(x1)x2−x1,a = \frac{f(x_2)-f(x_1)}{x_2-x_1},

kde x1,x2x_1, x_2 jsou libovolně zvolená, vzájemně různá reálná čísla.

sem bych chtěla vložit obrázek

Kvadratické funkce

Kvadratická funkce je každá funkce na množině R\R daná ve tvaru

y=ax2+bx+c,y=ax^2+bx+c,

kde a∈R∖{0},b,c∈Ra \in \R \setminus \{ 0 \}, b,c \in \R.

Grafy kvadratických funkcí

Grafem funkce y=x2y=x^2 je plynulá nepřerušovaná křivka, která se nazývá parabola.

obrazek

Z obrázku lze usoudit, že funkce y=x2y=x^2 má tyto vlastnosti:

  • jejím oborem hodnot je interval <0,∞)<0, \infty);
  • funkce je v intervalu (−∞,0>(- \infty, 0> klesající,
  • v intervalu <0,+∞)<0, + \infty) rostoucí
  • v bodě 00 má minimum
  • v žádném bodě maximum
  • je zdola omezená
  • není shora omezená
  • je sudá

Grafy kvadratických funkcí při řešení rovnic a nerovnic

Pomocí grafů kvadratických funkcí lze řešit kvadratické rovnice i nerovnice (předem je všem nutné převést tyto rovnice a nerovnice na anulovaný tvar). Zjistíme, ve kterých bodech je hodnota funkce ff rovna nule.

Lineární lomené funkce

Lineární lomená funkce je každá funkce na množině R∖{−dc}\R \setminus \{ - \frac{d}{c} \} vyjádřená ve tvaru

y=ax+bcx+d,y= \frac{ax+b}{cx+d},

kde a,b,c,da,b,c,d jsou reálná čísla, c≠0c \ne 0 a ad−bc≠0ad-bc \ne 0.

Grafem každé lineární lomené funkce je hyperbola, kterou získáme z grafu funkce y=kxy= \frac{k}{x} pomocí posunutí.

Nepřímá úměrnost

Nepřímá úměrnost je každá funkce na množině R∖{0}\R \setminus \{ 0 \} daná ve tvaru

y=kx,y= \frac{k}{x},

kde kk je reálné číslo různé od nuly.

Graf funkce y=kxy= \frac{k}{x} je křivka, která se nazývá rovnoosá hyperbola.

Mocninné funkce

Mocninné funkce s přirozeným exponentem

Pro všechna a∈Ra \in \R a pro všechna n∈Nn \in \N definujeme

an=a⋅a⋅…⋅a→n−kraˊta^n = a \cdot a \cdot \ldots \cdot a \rightarrow n-krát

a…a \ldots základ mocniny (mocněnec)
x…x \ldots exponent (mocnitel)

y=xn;n∈Ny= x^n ; n \in \N

nn liché
obrázek Vlastnosti:

  • Oborem hodnot je R\R
  • Je rostoucí
  • Je lichá
  • Není shora omezená, ani zdola omezená
  • Nemá maximum, ani minimum

nn sudé
obrázek Vlastnosti:

  • Oborem hodnot <0,+∞)<0,+ \infty )
  • Je rostoucí v <0,+∞)<0, + \infty )
  • Je klesající v (−∞,0>(- \infty , 0>
  • Je sudá
  • Je zdola omezená, není shora omezená
  • V bodě 00 má minimum, v žádném bodě nemá maximum

Mocninné funkce s celým exponentem

Funkce

y=xn;n∈Z−y= x_n ; n \in \Z^{-}

−n-n liché obrazek Vlastnosti:

  • Oborem hodnot je R∖{0}\R \setminus \{ 0 \}
  • Je klesající v (−∞,0),(0,+∞)(- \infty , 0), (0, + \infty )
  • Není ani zdola omezená, ani shora omezená
  • Nemá žádné maximum, ani minimum
  • Je lichá

−n-n sudé obraze Vlastnosti:

  • Oborem hodnot je R+\R^+
  • Je rostoucí v (−∞,0)(- \infty , 0)
  • Je klesající v (0,+∞)(0, + \infty)
  • Je zdola omezená, není shora omezená
  • Nemá v žádném bodě ani maximum, ani minimum
  • Je sudá

Definice nn-té mocniny

Pro každé n∈Nn \in \N je nn-tá odmocnina z nezáporného čísla aa takové nezáporné číslo bb, pro než platí bn=ab^n = a. Budeme zapisovat

b=anb= \sqrt[n]{a}

Číslo nn se nazývá odmocnitel (exponent odmocniny), číslo aa odmocněnec (základ mocniny).

Počítání s odmocninami

Pro všechna nezáporná reálná čísla a,ba,b a pro každé přirozené číslo nn platí:

an⋅bn=abn\sqrt[n]{a} \cdot \sqrt[n]{b} = \sqrt[n]{ab}

“Součin nn-tých odmocnin čísel a,ba,b je roven nn-té odmocnině jejich součinu.”

Pro každé nezáporné reálné číslo aa, každé kladné reálné číslo bb a každé přirozené číslo nn platí:

anbn=abn\frac{\sqrt[n]{a}}{\sqrt[n]{b}} = \sqrt[n]{\frac{a}{b}}

“Podíl nn-tých odmocnin čísel a,ba,b je roven nn-té odmocnině jejich podílu.”

Pro každé celé číslo ss, každé kladné reálné číslo aa a každé přirozené číslo nn platí:

(an)s=asn( \sqrt[n]{a} )^s = \sqrt[n]{a^s}

Pro všechna přirozená čísla m,nm,n a pro každé nezáporné reálné číslo aa platí:

anm=amn\sqrt[m]{\sqrt[n]{a}} = \sqrt[mn]{a}

Mocniny s racionálním exponentem

Pro každé kladné reálné číslo aa, pro každé celé číslo mm a pro každé přirozené číslo nn je

amn=mna^{\frac{m}{n}} = \sqrt[n]{m}

Číslo aa budeme nazývat základ mocniny čili mocněnec, číslo mn\frac{m}{n} se nazývá exponent čili mocnitel.

Pro všechna kladná reálná čísla a,ba,b a pro všechna racionální čísla r,sr,s je

ar⋅as=ar+s(ar)s=arsaras=ar−s(ab)r=ar⋅br\begin{align} a^r \cdot a^s &= a^{r+s}\notag\\ (a^r)^s &= a^{rs}\notag\\ \frac{a^r}{a^s} &= a^{r-s}\notag\\ (ab)^r &= a^r \cdot b^r\notag\\ \end{align}

Exponenciální funkce

Exponenciální funkce o základu aa je funkce na množině R\R vyjádřená ve tvaru

y=ax,y=a^x,

kde aa je kladné číslo různé od 11.

Pro a>1a>1 je funkce rostoucí, a tedy prostá a pro 0<a<10<a<1 je funkce klesající, a tedy prostá.

Další vlastnosti:

  • Definiční obor je R\R
  • Obor hodnot je (0;+∞)(0;+ \infty )
  • Je zdola omezená, není shora omezená
  • Nemá ani maximum ani minimum
  • Funkční hodnota v bodě 00 je rovna 11

Exponenciální rovnice

a…a \ldots základ mocniny (mocněnec)
x…x \ldots exponent (mocnitel)

Pro všechna reálná čísla x1,x2x_1, x_2 platí: je-li x1≠x2x_1 \ne x_2, pak ax1≠ax2a^{x_1} \ne a^{x_2}, čili

ax1=ax2,x1=x2.a^{x_1} = a^{x_2}, x_1 = x_2.

Věty užívané při řešení exponenciálních rovnic:

Logaritmické funkce

Logaritmická funkce o základu aa je funkce, která je inverzní k exponenciální funkci y=axy=a^x ; aa je libovolné kladné číslo různé od jedné.

Čteme “logaritmus xx o základu aa”. V souladu s tímto označením budeme logaritmickou funkci f−1f^{-1} o základu aa zapisovat ve tvaru

y=log⁡ax.y= \log_ax.

Definičním oborem logaritmické funkce je množina (0,+∞)(0, + \infty).

y=log⁡ax;a∈R∖{1}y= \log_ax ; a\in \R \setminus \{ 1 \}

Pro a>1a>1 je funkce rostoucí, a tedy prostá a pro 0<a<10<a<1 je funkce klesající, a tedy prostá.

Další vlastnosti:

  • Obor hodnot je R\R
  • Není ani shora, ani zdola omezená
  • Nemá ani minimum, ani maximum
  • Funkční hodnota v bodě 11 je rovna 00

Logaritmus

Uvažujme logaritmickou funkci y=log⁡axy= \log_ax, kde základ aa je libovolné kladné číslo různé od jedné. Určit její funkční hodnotu v bodě r2r^2, tj. logaritmus čísla rr o základu aa znamená najít takové číslo, kterým musíme umocnit základ aa, abychom obdrželi číslo rr:

r=alogar.r=a^{log_ar}.

Věty o logaritmech

Pro každé a>0,a≠1a>0, a \ne 1 a pro všechna kladná reálná čísla r,sr,s je

log⁡a(r⋅s)=log⁡ar+log⁡as.\log_a(r \cdot s) = \log_ar + \log_as.

“Logaritmus součinu dvou kladných čísel je roven součtu logaritmů jednotlivých činitelů.”

Pro každé a>0,a≠1a>0, a \ne 1 a pro všechna kladná reálná čísla r,sr, s je

log⁡ars=log⁡ar−log⁡as.\log_a \frac{r}{s} = \log_ar - \log_as.

“Logaritmus podílu dvou kladných čísel je roven rozdílu logaritmů dělence a dělitele (v tomto pořadí).”

Pro každé a>0,a≠1a>0, a \ne 1, pro všechna r∈R+r \in \R^+ a pro všechna s∈Rs \in \R je

log⁡ars=s⋅log⁡ar.\log_ar^s = s \cdot \log_ar.

“Logaritmus mocniny kladného čísla je roven součinu mocnitele a logaritmu základu mocniny.”

Logaritmy o základu 1010 obvykle označujeme jako dekadické logaritmy a zapisujeme je pouze log⁡x\log x a čteme “logaritmus x.”

Goniometrické funkce

Periodická funkce

Funkce ff se nazývá periodická funkce, právě když existuje takové číslo p>0p > 0, že pro každé k∈Zk \in \Z platí následující podmínky:

  • Je-li x∈Dfx \in D_f, pak x+kp∈Dfx + kp \in D_f;
  • f(x+kp)=f(x)f(x +kp) = f(x).
    Číslo pp se nazývá perioda funkce ff.

Goniometrické funkce ostrého úhlu

Sinus α\alpha je poměr délky odvěsny protilehlé k úhlu α\alpha a délky přepony pravoúhlého trojúhelníku.

sin⁡α=ac\sin \alpha = \frac{a}{c}

Kosinus α\alpha je poměr délky odvěsny přilehlé k úhlu α\alpha a délky přepony.

cos⁡α=bc\cos \alpha = \frac {b}{c}

Tangens α\alpha je poměr délek odvěsny protilehlé k úhlu α\alpha a odvěsny přilehlé.

tan⁡α=ab\tan \alpha = \frac{a}{b}

Kotangens α\alpha je poměr délek odvěsny přilehlé k úhlu α\alpha a odvěsny protilehlé.

cot⁡α=ba\cot \alpha = \frac{b}{a}

Velikost úhlu v obloukové míře

Radián je středový úhel, který přísluší na jednotkové kružnici oblouku o délce 11

Funkce sinus a kosinus

obrazek

Funkcí sinus se nazývá funkce na množině R\R, kterou je každému číslu x∈Rx \in \R přiřazeno číslo yLy_L.
Funkcí kosinus se nazývá funkce na množině R\R, kterou je každému číslu x∈Rx \in \R přiřazeno číslo xLx_L.

Obě funkce jsou periodické, jejich nejmenší perioda je 2π2 \pi.

Pro každé k∈Zk \in \Z a pro každé x∈Rx \in \R

sin⁡(x+k⋅2π)=sin⁡x,\sin(x + k \cdot 2 \pi) = \sin x, cos⁡(x+k⋅2π)=cos⁡x.\cos(x + k \cdot 2 \pi) = \cos x.

Vlastnosti funkcí sinus a kosinus:

  • Obě funkce jsou shora i zdola omezené
  • Funkce y=sin⁡x,x∈<0,2π)y = \sin x, x \in <0, 2 \pi) má v bodě x1=π2x_1 = \frac{\pi}{2} maximum, v bodě x2=32πx_2 = \frac{3}{2} \pi minimum
  • Funkce y=cos⁡x,x∈<0,2π)y = \cos x, x \in <0, 2 \pi) má v bodě x3=0x_3 = 0 maximum, v bodě x4=πx_4 = \pi minimum.
  • Oborem hodnot obou funkcí je interval <−1,1><-1,1>
  • Funkce sinus je lichá a funkce kosinus je sudá.

Pro každé x∈Rx \in \R

sin⁡(−x)=−sin⁡x,\sin(-x) = - \sin x, cos⁡(−x)=cos⁡x.\cos(-x) = \cos x.

Sinusoida

  • Grafem funkce sinus je tzv. sinusoida

Sinusoida

Kosinusioda

  • Grafem funkce kosinus je tzv. kosinusoida

Kosinusoida

Funkce tangens a kotangens

Funkcí tangens se nazývá funkce daná vztahem

y=sin⁡xcos⁡x.y = \frac{\sin x}{\cos x}.

Funkcí kotangens se nazývá funkce daná vztahem

y=cos⁡xsin⁡x.y = \frac{\cos x}{\sin x}.

Tyto funkce zapisujeme

y=tg⁡x,y = \tg x, y=cotg⁡x.y = \cotg x.

Vlastnosti funkcí tangens a kotangens:

  • Definičním oborem funkce y=tg⁡xy = \tg x je množina všech x∈Rx \in \R, pro něž x≠(2k+1)π2x \neq (2k +1) \frac{\pi}{2}, kde k∈Zk \in \Z
  • Definičním oborem funkce y=cotg⁡xy= \cotg x je množina všech x∈Rx \in \R, pro něž x≠kπx \neq k \pi
  • Funkce tangens a kotangens jsou liché funkce.
  • Obě funkce jsou periodické a jejich nejmenší perioda je π\pi

Graf funkce tangens

Tangentoida

Graf funkce kotangens

Kotangens